„Andre sako manuš ko hin lačho lavutaris hin peskere fogáša, peskeri fantazija…“ 
(Každý člověk, který je dobrý muzikant, má svoje hudební ozdoby, svoji fantazii.)

Primáš Eugen Horváth, zvaný Janko, pocházel ze starého romského hudebnického rodu. Narodil se za války v obci Nálepkovo (historicky byl původní název Vondrišel, romsky Vondrišľa) na Slovensku, kde byl jeho otec Ondrej Horváth primáš rodinné kapely a hudebníkem byl i děda Jožu Horváth. Několik let po konci války se rodina Ondreje Horvátha přestěhovala za prací natrvalo do Brna. Malý Janko začal hrát na housle v sedmi letech ještě na Slovensku a ve hře dále pokračoval i v novém domově. Velký hudební talent houslisty Janka Horvátha se brzy spojil s jeho mimořádnou citlivostí nejen k hudbě, ale také k lidem – postupně se stal uznávaným primášem rodinné cimbálové muziky Horváthovci. Tato kapela od 60. let minulého století patřila k nejuznávanějším interpretům romské lidové hudby v Československu. Kromě houslí, které byly jeho životní láskou, hrával v kapele příležitostně na violu. Postupně se také naučil tyto a další hudební nástroje opravovat. 

Horváthovci s primášem Jankem po více než třicet let patřili k nevýraznějším tradičním romským kapelám u nás a pozornost jim věnoval Československý rozhlas a televize. V rozhlasovém a televizním archivu nám zůstalo zachováno několik záznamů, z nichž asi nejstarší je televizní film „Rom hraje, zpívá, tančí“ (ČST, Studio Brno, 1971) — kde je v dramaturgii této hudební přehlídky imponující finále, ve kterém mladý Eugen Janko Horváth hraje prim v improvizovaném uskupení všech zúčastněných kapel. Horváthovci (oficiálně zvaní Cimbálova muzika Eugena Horvátha) dlouhodobě spolupracovali i s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a dalšími folklórními hudebními tělesy. Kromě řady televizních a rozhlasových pořadů můžeme Horváthovce slyšet na LP deskách „Romové hrají a zpívají“ (Supraphon, 1972), „Upre Roma“ (Supraphon, 1990), „Romský folklór I — III“ (Romart, Interunie, 1990), dále na CD „Gypsy folk music“ (Romart, 1990) a „Cikánský pláč“ (Supraphon, 1992). Kapela Eugena Horvátha měla okruh zpěváků, s nimiž úzce spolupracovala. Byli to např. Emilie Machálková, Irena Bikárová, Valerie Buchačová, Zlatica Poulíčková nebo Gejza Vagai. 

Eugen Horváth byl společně s kapelou především představitelem původní staré hudební vrstvy romského folkloru slovenských Romů, částečně však také stylu maďarských Romů. Své hudební umění přenesl také na své děti. Postupně předával primášské žezlo svému nadanému synovi Milanovi, pod jehož vedením (i názvem) se dodnes Horváthovci prezentují. Muzikantské vlohy zdědili také synové Eugen (kontrabas) a Petr (cimbál), dcera Lenka je zpěvačkou rodinné kapely. Takto rodinná kapela nahrála v roce 2004 přípravu na budoucí CD „Zapomenuté tóny“, které pak později (2014) vydalo Muzeum romské kultury (v Brně).

Na všech existujících nahrávkách je charakteristické právě to, že „Horváthovci“ nechtějí na tradiční romskou hudbu zapomenout, a nenechají na ni zapomenout. Když se na Centrálním hřbitově v říjnu 2014 Brno s Eugenem „Jankem“ Horváthem loučilo, provázelo jej spolu s jeho rodinou na poslední pozemské cestě mnoho lidí: znali jej jako prvotřídního houslistu, primáše, výjimečného umělce, dobrého a laskavého člověka, vzácnou osobnost. 

Zdroj: Závodská, M. Eugen Horváth, Bulletin Muzea romské kultury, 23/2014, s. 90-91.

Video: Tanec z Banatu / Variace na Avka kamav mra pirana (Mam svou milou tak rad) / Variace na De mange (Dej mi)
Součást CD Cikánský pláč (Supraphon, 1992) v podání romského souboru z Brna, řízený primášem Eugenem (Jankem) Horváthem. Zveřejněno na youtube.