Rituální čistota

Co je rituální čistota?

Jedná se o soubor pravidel a tabu, která je nutné dodržovat, je vlastní téměř všem romským skupinám, i když má mnohdy velice odlišné podoby i různou intenzitu jejích projevů v každodenním životě. Týká se všech základních oblastí života. Toho, jak se člověk vztahuje ke svému tělu, jak se stravuje, obléká, s kým uzavírá sňatek, jaké profesi se věnuje, jak se chová v situaci, kdy se narodí dítě, nebo někdo zemře, jak člověk mluví, jaké předměty používá apod.

Rituální čistota je pozůstatkem přísného indického kastovního systému. Souvisí s původem Romů v Indii, kde doposud tento koncept za základě praktikovaného náboženství hinduismu existuje.

Stanovuje jasné hranice mezi „My a Oni“, „Romové a gádžové“, „čistí Romové a nečistí Romové“ – rozděluje svět na dobré a na špatné, na vhodné způsoby chování a jednání a naopak na osoby, věci a činnosti, kterým je dobré se vyhýbat.

Rovněž funguje jako účinná forma sociální kontroly a trestu pro osoby, které poruší normy a pravidla. Dále je nástrojem k obhájení rozdílných statusů mužů a žen a zároveň určuje pravidla kontaktu mezi nimi.  Ženy jsou považovány za více nečisté než muži, a těm proto musí prokazovat respekt.

Kdo je rituálně čistý a kdo nečistý?

Rituálně čistí Romové (žuže Roma) nejedí nečisté jídlo a nevykonávají nečistou práci. Jsou to Romové, kteří si jsou vědomi morálních pravidel skupiny, řídí se jimi, znají stud a žijí v souladu s romipen (s hodnotami, na kterých je postavena romská identita). U ženy (žuži romňi) je rituální čistota spojována nejen s hygienickými pravidly dodržovanými při vaření a úklidu domácnosti, ale také s cudností a věrností. Opakem žuže Roma jsou lidé, kteří nedodržují pravidla rituální čistoty, jí nečistá jídla, vykonávají nečisté práce, neznají stud, neumí se chovat podle kulturních a morálních pravidel. Tito lidé bývají nazýváni různými jmény, která často naznačují jejich špatné (nečisté) návyky: degeša („pojídači zdechlin“), rikoňara / rukoňara („pojídači psů“), dubki, pšara, koňara („pojídači koní“), močkoša, močkara („pojídači koček“) a další. Tato označení se používají nejen pro lidi, kteří např. jedí zdechliny, ale dnes už také obecně pro špindíry, burany, lidi, kteří nejsou čistotní, nejen rituálně, ale také už i ve smyslu hygieny a dalo by se říct také „kulturně“.

   Toto postavení v hierarchii ale asi těžko zjistíme přímou otázkou, protože každý má tendenci považovat svou rodinu za nejlepší a nejčistější, nemluvě o tom, že by bylo neslušné se na takové věci vyptávat.

Rituálně nečistým se člověk může stát různým způsobem. Například už narozením – narodil se do nečisté rodiny či osady. Nečistí jsou neromové. Určití lidé, zvířata a věci jsou nečistí už ze své podstaty, jejich pošpinění je trvalé. Status nečistého lze získat i na přechodnou dobu, a to stykem s nečistým nebo porušením nějakého zákazu.

Rituální čistota při přípravě jídla a stolování

Následující text uvádí příklady pravidel a zvyklostí, které dodržovali/dodržují v různé míře někteří Romové v oblasti stravování.

• U rituálně čistých Romů platí zákaz společného stolování s Romy rituálně znečištěnými. 
• Není přípustné jíst z nádobí, ze kterého jedl rituálně nečistý nebo homosexuál, nebo které bylo ve styku se znečištěnými věcmi nebo zvířaty. Takto znečištěné nádobí je vyhozeno.
• Pokud jídlo spadne na zem, nikdo jej již nezvedá a nejí.
• Skupiny, které se živí psím, koňským nebo kočičím masem, jsou považovány za nečisté osoby.
• Před přípravou jídla se musí pečlivě umýt ruce. Nádoby se používají pouze na vaření, neexistuje, aby byly použity i na jiné účely (třeba praní prádla). Jídlo z předešlého dne se kvůli obavám z nemocí vyhazuje. Zbytky jídla se nesmí jíst, protože se věří, že je očuchávají mulové (duchové mrtvých), tento zvyk se dochoval z Indie. 
• Romové zastávají názor, že žena by neměla vařit rozzlobená nebo rozhádaná, protože by svoji náladu přenesla do jídla, a to by nebylo chutné (choľaben chaben – rozzlobené jídlo).
• Při přípravě jídla je nutné jídlo chránit i před vypadnutým vlasem. Ženy připravující jídlo musely mít vlasy pevně svázané a sčesané pod šátkem. V případě, že někdo našel v jídle vlas, jídlo už nejedl. V určitých případech nejedli ani ostatní, i když v jejich talíři vlas nebyl. Důvodem byla představa, že se všechno jídlo vařilo v jedné nádobě. Vlas nalezený v jídle může být považovaný i za pokus o vykonání magické síly – „pokerování – počarování“. To samé platí o nalakovaných nebo špinavých nehtech. Pokud by se sloupnul lak z nehtu a byl nalezen v jídle, jídlo by rovněž nikdo nejedl. U vaření se nesmí ani kouřit, popel z cigaret je nečistý.
• Jídlo uvařené mimo vlastní skupinu (rodinu) – tedy tam, kde nebyla možnost dohlížet na dodržování všech potřebných zásad – Romové konzumují jen velmi zřídka, výjimečné případy. V případě, že hostitel nabízí pokrm, který jím nebyl uvařený, tj. je koupený a zabalený, občerství se. Je známo, že starší Romové nikdy nejedli v restauracích, jen proto, že neměli kontrolu nad přípravou jídla. To rovněž platí o nemocničním zařízení, proto Romové odmítají nemocniční stravu. Rodina jim jídlo pravidelně donáší. Podobně některé romské děti odmítají jíst ve školních družinách, spoléhají na domácí stravu.
• Riziko přenosu nečistých sil se zvyšuje u ženy v období menstruace. Žena proto musí dbát na dodržování pravidel, aby svou nečistotou neohrozila ostatní členy komunity. Tehdy žena nesměla/nesmí vůbec na jídlo či nádobí sáhnout. Proto si v rodině vypomáhaly a menstruujícím ženám navařily a pomohly s domácími pracemi. Ve stejné pozici se nacházela matka v období šestinedělí.

Použitá literatura:

Flosman, Radek, Otázka koncepce rituální čistoty a nečistoty ve vybraných romských osadách v oblasti severního Gemeru na Slovensku.Bakalářská práce FF PA, Pardubice 2009

Hübschmannová, M., Šebková H., Žigová A.: Romsko – český a česko – romský kapesní slovník . Praha. 1991. str. 83

Frydrýšková, Kristýna, Rituální čistota u Romů. Diplomová práce FF UK, Volyně 2010

Koptíková, Jana, Specifika ošetřovatelské péče u romských klientů. Bakalářská práce FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ, Plzeň 2012