Vznik Československé republiky v roce 1918 znamenal pro mnohé národnostní menšiny jejich oficiální uznání. Pro Romy, kteří na tomto území žili po staletí, však nikoliv. Společností byli mnohdy považováni za „metlu venkova“ (1), potulné „cikány“ štítí se práce, lidi na samém okraji společnosti páchající různé kriminální delikty (2). Necelých deset let po vzniku Československa byl vydán Zákon o potulných cikánech (3), jehož cílem bylo evidovat všechny kočující „cikány a jiné tuláky práce se štítící“, mít je pod policejním dohledem a uvést do praxe případná opatření (např. uvěznění za potulku, odebrání dětí). Na základě zákona byl během dvou let proveden soupis potulných „cikánů“, na jehož podkladě pak byly vydávány tzv. cikánské legitimace (držitelé byli nuceni odevzdat občanský průkaz a legitimovat se pouze cikánskou legitimací). Prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu byla navíc stanovena města, do kterých měli držitelé této legitimace zakázaný vstup (Praha, Brno, některá lázeňská města). Do roku 1938 bylo vydáno asi 36 000 cikánských legitimací. Už v době svého vzniku byl zákon vnímán částečně kriticky kvůli svému diskriminačnímu charakteru. Nucená evidence postihla zejména skupiny českých, německých a olašských Romů, pro které byl kočovný anebo polousedlý způsob života tradičním způsobem obživy. Koho se zákon bude týkat, určovali z velké míry lokální úředníci a četníci, kteří do evidence zařazovali také Romy, jež z hlediska legislativy jako cikáni vůbec nežili. Zákon také pro svou nepřesnou definici umožňoval postihnout i osoby, které vykazovaly znaky osob žijících po cikánském způsobu, ale nebyly Romové.

_____

(1) Pokuste se vysvětlit pojem, použijte všechny dostupné vyhledávací nástroje (literatura, internet)
(2) Více např. zde.
(3) Zákon 117/1927 Sb. o potulných cikánech a osobách žijících po cikánském způsobu platil od roku 1927 až do roku 1950.