V březnu 1939 se část československého území stala oficiálně okupovaným územím Německa. Vznikl autonomní Protektorát Čechy a Morava. Romské obyvatelstvo bylo po ústrcích české společnosti, jež balancovaly na hraně základních lidských práv a svobod, postupně podrobováno říšským úředním předpisům, jež směřovaly od diskriminace až po přímou rasovou perzekuci a končily transportem do vyhlazovacích koncentračních táborů. Romové byli pod úředním dohledem a poměrně podrobnou evidencí, což později významně přispělo k podchycení (téměř) všech Romů žijících tehdy na území Protektorátu a jejich osudu.

Ještě těsně před německou okupací Československa (tj. zřízením Protektorátu) vláda schválila výstavbu dvou kárných pracovních táborů (v Čechách Lety u Písku a na Moravě Hodonín u Kunštátu), které byly určené pro nepracující dospělé muže, Romové tvořili 10 – 25 % z celkového počtu. Na začátku roku 1942 byly tábory změněné na sběrné, což bylo odrazem vládního nařízení o preventivním potírání zločinnosti (vztahovalo se na tzv. asociály) (4) a po pěti měsících se charakter obou táborů definitivně změnil na místo koncentrující Romy před transportem do Osvětimi či jiných táborů. Na obou místech tak vznikl. tzv. cikánský tábor. Soupisem všech „Cikánů a cikánských míšenců“, jež proběhl 1.- 3. srpna 1942, bylo po uplatnění rasových kritérií podchyceno 6500 Romů a romských míšenců. Přibližně 1300 z nich bylo posláno do tábora v Letech u Písku, stejný počet pak do Hodonína u Kunštátu. Více než polovina zbývajících romských rodin byla v několika transportech rovnou poslána do Osvětimi, odkud se drtivá část z nich už nikdy nevrátila.

V obou táborech na území Protektorátu velice brzy propukla tyfová epidemie. Kapacita táborů byla mnohonásobně překročena (původně určené pro cca 300 lidí). Vedením a chodem tábora byli pověřeni čeští četníci, v čele s velitelem Josefem Janovským.
Katastrofální hygienické a stravovací podmínky, za které plně odpovídalo vedení tábora, zapříčinily vysokou úmrtnost zejména zde vězněných dětí. Kromě neustálého hladu, zimy a tvrdé práce byli vězni často biti a týráni.

Vzpomínky pamětnice, uvězněna v Letech jako 10letá:

„Na práci v lese jsem měla hlídat nějaký kluky a voni mně utekli, z trestu jsem tam dostala pětadvacet na zadek a přes záda – pendrekem, před mámou, přede všema, českej četník mě mlátil. Pak mě dali do vozu cikánskýho, co byly ty mrtvoly, tak tam mě dali ležet, tři dny bez jídla. Já řvala, křičela, plakala mami, mami, tady jsou mrtvoly, já se bojím, byla jsem dítě. Bála jsem se, že mě ti mrtví budou strašit…“

Vzpomínka pamětníka uvězněného v Letech jako 12letého:

„…viděl sem případ, že tam sežral kluk krysu. …měli sme hroznej hlad.“

Zhruba 300 lidí zemřelo už v táboře v Letech, stejný počet i v Hodoníně. Další byli transportováni do Osvětimi a jen malá část vězňů z tábora se zachránila.

_____

(4) Preventivní potírání zločinnosti znamenalo uvěznění těch, kteří by z pohledu úřadu/četníků mohli v budoucnu páchat trestné činy; jedním z míst takové preventivní vazby byl tábor v Osvětimi.