Rok 1989 je druhým významným milníkem v historii romské literatury v ČR. V tomto porevolučním období, kdy v celé společnosti panovala euforie z nově nabyté svobody, měli Romové ve své emancipaci konečně uvolněné ruce. V 90. letech se založilo poměrně velké množství romských časopisů (5), ve kterých dostávali romští autoři prostor se literárně vyjádřit. Pod vedením Margity Reiznerové vzniklo také samostatné romské nakladatelství Romaňi čhib (Romský jazyk), povídky a básně romských spisovatelů podpořilo i několik českých profesionálních nakladatelství, např. Triáda, Signeta, Apeiron, G plus G (6).

Romská literatura se tak postupně stává – i když spíše pro užší okruh svých zájemců – samozřejmým pojmem.

Na přelomu tisíciletí některá romská periodika zanikla, a tak ubyl prostor věnovaný romské literatuře. Na scéně se však objevují noví autoři bez propojení s předchozími generacemi autorů, kteří ve své tvorbě opouští folklór a přichází s autorskou tvorbou – přibývá počet autorů schopných prorazit u zavedených nakladatelů s publikováním vlastní tvorby, např. Erika Oláhová: Nechci se vrátit mezi mrtvé (Triáda, 2004), Matné zrcadlo (Triáda, 2007), Gejza Horváth: Trispras (G plus G, 2006), Irena Eliášová: Naše osada (Krajská vědecká knihovna Liberec, 2008), Eva Danišová, Iveta Kokyová, Jana Hejkrlíková, Irena Eliášová: Slunce zapadá už ráno (Knihovna Václava Havla, 2014), Nakladatelství Argo – překlady stěžejních děl zahraniční romské literatury, např. Matéo Maximoff: Sudba ursitorů, 2008, Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu, 2009.

V roce 2007 vychází unikátní antologie prozaických textů romských autorů Čalo voďi/Sytá duše, kterou vydalo Muzeum romské kultury. Obsáhlá dvojjazyčná publikace nabízí jeden z nejreprezentativnějších a nejpestřejších výběrů romských děl, přičemž jejich řazení je chronologické podle doby, ve které se samotný děj odehrává, od mytologického “kdysi dávno”, přes druhou světovou válku a poválečné období v Čechách a na Moravě, až po povídky odehrávající se v komunistickém Československu či reflektující polistopadové migrace.

_____

(5) Romano lav (Romské slovo), Lačho lav (Dobré slovo), Romano gendalos (Romské zrcadlo), Romano kurko (Romský týden) a další.

(6) V roce 1991 byl Milenou Hübschmannovou založen také obor romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a romskými intelektuály i Muzeum romské kultury v Brně. Na obou místech vznikl prostor k systematické podpoře romské literatury a to díky odborným romistickým časopisům: Romano džaniben (Romské vědění/Romistika) a Bulletin Muzea romské kultury, které vychází dodnes.