Romská abeceda připomíná českou, také se podobně vyslovuje:
A, B, C, Č, ČH, D, Ď, DŽ, E, F, G, H, CH, I, J, K, KH, L, Ľ, M, N, Ň, O, P, PH, R, S, T, TH, U, V, Z.

Samohlásky znějí uzavřeněji, v některých případech slyšíme čípkové, tvrdé CH. Navíc zde vidíme přídechové hlásky ČH, KH, PH, TH. Čteme je podobně, jako se píší. Jsou významotvorné: čhar (popel) / čar (tráva), kher (dům) / ker (dělej), pherel (čerpat vodu) / perel (padat), thav (niť) / tav (vař). Hláska Ľ se vyslovuje měkce stejně jako její slovenská obdoba. Naopak nenajdeme hlásku Ř a dvojhlásky AU, OU, EU a tvrdé a měkké I/Y se výslovností ani písemně nerozlišuje. Romština má stejně jako čeština měkké souhlásky, které se však vždy píší s háčkem: ďives (den), paňi (voda), ňebos (nebe) apod.

Stejně jako čeština, je romština flektivní (ohebný) jazyk. Má osm pádů; ten osmý, ablativ, vyjadřuje přibližně „směr z/od někoho, něčeho“ (pheň/pheňatar – sestra/od sestry, Praha/Prahatar – Praha/z Prahy). Pády se používají trochu odlišným způsobem, než jsme zvyklí z českého jazyka, velmi často nahrazují předložky. Romština si vystačí jen se dvěma rody: mužským a ženským, zato však má navíc jeden slovní druh, a to mluvnický člen.

Romština přejala mnoho slov z jazyků, s nimiž se Romové v historii setkávali. Slova začleněná do romštiny z okolních jazyků označovala často to, co bylo Romům do té doby neznámé (podobně jako čeština přejala slova notebook, chat nebo youtuber), případně nahradila slova původní, když vliv majoritního jazyka převážil (například původní výraz pro tvrdý alkohol tharďi byl po usazení na Slovensku zčásti nahrazen výrazem paľenka).  Všechny dialekty, jimiž mluví různé skupiny Romů ve světě (vyjma Dómů žijících v arabských zemích), obsahují velké množství slov přejatých z řečtiny. Důvodem je několik staletí trvající pobyt Romů na území Byzantské říše, kde byla řečtina spolu s latinou hlavním komunikačním jazykem. O čilém obchodním ruchu mezi Romy a místním obyvatelstvem svědčí nejen mnoho přejímek z oblasti tradičních romských řemesel, ale i číslovky 6-10.

V Byzanci žila také početná arménská komunita, se kterou zřejmě Romové přicházeli hojně do styku, o čemž svědčí skupina arménských přejímek: kotor – կտոր [ktor] (kus), momeľi – մոմ [mom] (svíčka), thagar – Թագավոր [t’agavor] (král) ad.  Řecká a arménská slova, podobně jako ta ze západoíránských jazyků: angrusťi (prsten), bacht (štestí) se do romštiny vřadila tak pevně, že se gramaticky chovají jako původní, indická slova a objevují se téměř ve všech romských dialektech.

Přejímky z pozdější doby mají odlišný gramatický rámec, chovají se v jazyce jinak než původní, stará slova. Novější přejímky v severocentrální (slovenské) romštině pocházejí především z maďarštiny (bašaviben – zábava, šargo – žlutý, Karačoňa – Vánoce), slovenštiny a češtiny (mačka – kočka, švicinel – svítit, učiťeľka – učitelka, telefonos – telefon, počitačis – počítač). Specifikem olašských dialektů, daným poměrně dlouhým pobytem této skupiny v oblasti Valašska (dnešní Rumunsko a Moldávie), jsou přejímky z rumunštiny, které naopak v neolašských dialektech chybějí.

Mimo to vznikají tzv. neologismy, tedy romské výrazy pro skutečnosti, pro které dosud v romštině adekvátní výraz neexistoval nebo byl přejatý z jiného jazyka. Tak například v romštině existuje přejímka ze slovenštiny kňižka (kniha) i následně utvořený neologismus genďi z romského výrazu genel (číst). Zejména v publicistice a zpravodajství se objevují neologismy, snažící se imitovat styl médií, a vznikají výrazy jako akanutňipen (z příslovce akana – nyní), které ne vždy respektují přirozenou strukturu jazyka a mohou působit poněkud šroubovaně.

Ovlivnění mezi jazyky bývá vzájemné. Proto i ostatní jazyky přejaly některá slova z romštiny: v češtině například lóve (love – peníze), čokl (džuklo – pes), kulový (khul – výkal), dylina (dilino – hloupý), v angličtině zase lollipop (lízátko, z loli phab – červené jablko(2)) nebo pal (kamarád, z phral – bratr).

(1) Další označení jsou odvozena od domnělé země jejich původu: Podle Egypta v řečtině (γύφτος), angličtině (Gypsy), španělštině (Gitano), vypůjčené do francouzštiny (Gitan) pro skupiny přicházející ze Španělska. Další zemí jsou Čechy (la Bohème) a od ní odvozený jiný francouzský výraz (Bohémien).

(2) Podle zjištění přední české lingvistky a romistky M. Hübschmannové prodávali Romové na území Anglie jablka obalená v cukrové polevě a napíchnutá na špejli; z jejich vyvolávání „Loli phab!“ (červené jablko!) se zrodil název lollipop.